Červenec 2014

Taylor Momsen.

31. července 2014 v 22:41 | Klein. |  Favoriten.
  • Herečka, zpěvačka, textařka, modelka.
  • 26.7.1993
  • Herečkou je od tří let. Můžeme jí vidět ve filmech: Grinch, Údolí stínu, Kámoš 3 aj.
  • Ve 14 letech dostala roli Jenny ve známém seriálu Gossip Girl (Super Drbna), která odstartovala i její velkou kariéru. V roce 2010 seriál, ale opustila aby se mohla věnovat hudební kariéře.
  • Ve 14 letech podepsala smlouvu s IMG Models a tím se stala modelkou. V roce 2010 byla vybraná do kampaně na parfém "Parlez moi damour" . V roce 2011 se stala tváří japonské značky, kde propaguje kabelky.
  • V roce 2009 se proslavila se svojí skupinou The Pretty Reckless, s kterou hraje doteď.
  • Mezi její koníčky patří kino, tanec a zpěv.
  • Umí hrát na elektrickou kytaru.
  • Je bisexuální.
Proč jsem se o ní rozhodla napsat článek je důvod ten, že je to moje nejoblibenější zpěvačka, můj vzor a moje platonická láska. V předchozím článku na ní byli pěkné ohlasy, ale našly se slečny, které tuhle mladou rockerku vůbec neznají, tak to dělám hlavně kvůli ním, aby jí mohli aspoň trochu poznat.
Zamilovala jsem se do ní hlavně kvůli vzhledu...Kvůli těm mývalovitým očim, dlouhým vlasů a úžasnému, provokujicí stylu, který má. Pak jsem si pustila jednu její písničku, far from never kterou jsem tu včera dávala, a to byla láska na první poslech. Od té doby jí poslouchám. Je to sice rok a něco, ale její písničky mi pomáhají a jsou pro mě téměř vším jako ona.
A víte co je na tom všem ještě nejlepší? Že Taylor je ode mě o jeden den, o jeden měsíc a o jeden rok starší. Je to prostě moje jednička.

Pro ty co tuhle písničku ještě neznají, či nečetli včerejší článek, dám jí to znovu.
Stejně ta písnička je pro mě ze všech písniček ta opravdu nejoblibenější, takže ikdybych jí dala to každého článku, tak by mi to vůbec nevadilo, ale to asi vy by jste po čase neměli radost.


Klik na c.č. Najdete zde její animace a fotky.


The Pretty Reckless - Far From Never.

30. července 2014 v 22:19 | Klein. |  Musik.
Musím uznat že jsem docela pracovně vyčerpaná. Zrovna jsem přišla domů a jsem zralá na postel a super drbny v televizi a potom prolhané krásky pokud je aspoň do půl noci dají na net.
Zítra mě čeká inventura, musím nakoupit a jestli kvůli počasí nebudu mít volno tak práce a v pátek ráno odjíždím na víkend pryč.
Můj mozek není ani schopný pořádně o něčem rozmýšlet, takže než tu psát samé kraviny a hned ze začátku vás odradit, dám vám tady svojí nejoblibenější písničku od nejoblibenější zpěvačky.
Díky ní přežívám.
Doufám, že se máte krásně a že vás netrápí tolik věcí co mě. Jestli budu mít zítra teda volno, tak tu určitě napíšu už něco, snad, normálního.
Gute nacht...



Přestali jsme kontrolovat nestvůry pod postelí, když jsme si uvědomili, že jsou v nás.

27. července 2014 v 18:55 | Klein. |  Artikel.

Každý máme své vnitřní démony s kterými bojujeme. Ten můj démon se jmenuje deprese.
Ten co to nezažije nepochopí jaké to jsou stavy, co se člověku odehrává hlavě a jak s vámi můžou deprese manipulovat. Je to jakoby vás někdo měl na provázku a prostě si s vámi hrál, ikdyž zrovna nechcete.

Ono to není jenom o pocitu, že jste jednou dole či nahoře. Ono to je buď že jste nahoře a nebo jste na totálním dnu. Já se ve své vlastní kůži někdy cítím jakobych trpěla už spíše maniodepresi. A můžu si to myslet opravdu zlehka, když tuhle psychickou nemoc v rodině máme a bohužel je dědičná. Sice mi to ještě žádný lékař neřekl, že bych na to u mě našli sebemenší podezření, ale já se na to tak cítím. Jednou mám období mánie a jednou zas trpím. A tak to je dokolečka. Neustála se to opakuje jakobych byla na nějakém kolotoči, který je rozjetý v plném proudu a já z něho nemůžu vystoupit, ikdyž bych chtěla.

Nejhorší na tom je, že jsem s tím bojovala několikrát a pokaždé jinak. A vždycky to pomohlo na nějakou dobu neurčitou, ale zas se to vrátilo.
Jsem už vážně tak ztracená jak si myslím?
Chce se mi řvát ale nejde to. V noci nemůžu spát. Neustále se budím a nemůžu přijít na nějaké normální myšlenky. V hlavě jenom samé kraviny a kokotiny. Jinak nic.
A to je to co mě na mém životě nebaví. Začínám z toho být pomalu a jiště vyčerpaná.
Rette mich...

Teď bych si dala svoje milovaného cigár, protože tímhle článkem jsem akorát rozbouřila ve svý hlavě další nesmyslné myšlenky. A ani to cigáro teďkom nemám..

Rok společného soužití.

26. července 2014 v 15:26 | Klein. |  Scheisstag.
A je to tady. Ani bych neřekla, že to tak rychle uteče, jakoby člověk lusknul jenom jedním prstem. Jsou chvíle kdy se nám zastáví čas. Třeba ve škole, na praxi, či v práci. Ale chvíle s milovanou osobou utíkají opravdu rychle. A včera nás to s mým chlapem dostihlo .. Už rok jsme spolu.

Nevím jak to chodí v jiných městech, ale v Ostravě si udržet vztah, který je vázaný hlavně na důvěře a opravdové lásce je namahejší než udělat maturitu či se dostat na vysokou. My, s mojí láskou, patříme mezi ty co po lásce touží, patříme mezi lidi, kteří nemají v úmyslu dát se do vztahu jenom z toho titulu aby to pak veřejně vyvěsili na fb, ale skoro za každým rohem se podváděli. Chceme lásku, šťastné momenty, úžasný sex, který ve vztahu, když se dva opravdu moc chtějí, být musí. Chceme být po svojem boku a zažívat chvíle, které by jsme s nikým jiným nezažili.
Chceme budoucnost. Naší budoucnost.

Za ten rok vztahu jsme si toho prožili hodně. Komplikace v rodině z mojí strany nás dohnaly k tomu abych se ke svému muži i nastěhovala a bydlíme spolu dodnes a víte co? Tak nám to vyhovuje a jsme za to všechno rádi a hlavně jsme rádi za sebe.

Neměli jsme sice ještě tu možnost ten nás nádherný rok nějak oslavit, protože jsem včera musela být na brigádě do půl noci a výplatu oba dva dostaneme až přístí týden, takže nemáme ani finanční prostředky. Ale pro mě je důležité, že už je to rok. A ten náš rok byl opravdu ve velkým stylu a věřím, že my dva se dočkáme dalšího roku, a pak dalšího, a pak deset až..až do stáří. A to je pro mě nejdůležitější.

A tebe zlato?
Tebe opravdu moc miluji. Jsi báječný muž a víš co je nejlepší?
ŽE JSI JENOM MŮJ BAJEČNÝ MUŽ!!